Dobrý den Miroslave,

čmeláci jsou také na pozorování zajímaví :-). Ne vážně. To se vyřeší snadno. Zimu přežívají jen oplodněné čmeláčí matky, které zimují zahrabané v zemi. Bez obav tedy můžete třeba v listopadu budku otevřít a vyčistit. Možná tam budou nějací uhynulí čmeláci - dělnice a stará matka. Můžete si při tom prohlédnou prázdné čmeláčí hnízdo

Po vyčištění bude na jaře  budka připravená pro sýkorky. Mimochodem, jsem si jist, že jste budku po loňském ptačím hnízdění nečistili. Čmeláci totiž většinou zahnízďují pouze do starých hnízd. Do prázdné budky by se nenastěhovali, neumí si totiž budku ničím zaplnit. A teplodržný materiál potřebují na izolaci hnízda.

Někdy ale osídlí i  budku s nově připraveným hnízdem ptačího páru. Ten v tom připadě vyženou a budku osídli. Vede je k tomu nouze o prostory k hnízdění.

S ohledem na to, že nyní je červen, nechte, prosím, čmeláky dohnízdit. Na hnízdějí sýkorek je již letos pozdě a vyhnání čmeláci by zahynuli. Nové, další, hnízdo již dospělá královna založit nemůže. Petr Dobrý

Spatřit na konci léta čmeláka, který se chová jakoby pod vlivem rozmnožovacího pudu, je opravdu neobvyklé. Zatímco oplozené královny čmeláka lučního se ukládají ke spánku často už koncem června, královny čmeláků rolních, případně i zemních, tak však činí při příznivých výživových podmínkách třeba až koncem září či počátkem října. Ještě počátkem července proto můžeme výjimečně spatřit královny, hledající hnízdiště, zejména když se jim to nepodařilo dříve. Mohou to být i královny, které hnízdo založily na jaře, ale z různých důvodů o ně později přišly. Při zásadní nemožnosti začít svůj cyklus znovu se taková matka snaží nalézt fungující hnízdo svého druhu, tamní královnu vypudit nebo usmrtit a rodinu převzít. Jsou také případy (zejména u čmeláka rokytového), že vlétě narozená mladá královna se pokouší ještě koncem léta založit svou rodinu. Avšak může to být  i oplodněná královna, do jejíhož těla vnikl při zimování v zemi parazit Sphaerulia bombi,  drobounký červík. Tělo parazita se postupně naplní velkým množstvím vajíček. Napadená matka je na jaře laxní, posedává na květech, polétává při zemi, jako by chtěla zahnízdit, ale není toho schopna. Později v zemi zemře, larvy parazita se rozlezou v půdě a infikují tam nově zimující mladé královny.

Protože Vámi pozorovaný jev se odehrával po delší dobu na jednom místě, v kůlně, půjde však s velkou pravděpodobností o královnu či dělnici /nebo někdy její sestru/, jež přišla někde v blízkosti o hnízdo, nejspíš likvidačním zásahem některého z ničitelů. Ta se pak chovává popsaným způsobem nelogicky i na jiném místě, než bylo hnízdo. Je to projev jakéhosi čmeláčího zoufalství.   Miroslav Stuchl

Oplozené samičky se / u raných druhů čmeláků/ již od konce června zahrabávají do půdy pod povrch. Jejich tělesná teplota klesne, fyziologické funkce se zpomalí, stárnou pomaleji. Při zahájení reprodukčního období v příštím roce se jim tedy uchová jejich mladý věk. Zpočátku tohoto klidového stavu se mohou samičky navrátit k aktivnímu stavu a později opět pokračovat v „zimním spánku“ beze škod. Po několika měsících klidového období, někdy již od 3. měsíce, násilné přerušení klidu berou jako zahájení reprodukčního období a ve „spánku“ již nechtějí pokračovat. Kdybychom je nutili hibernovat dále, zahynuly by. Tyto zkušenosti jsem získal při umělých hibernacích čmeláků v chladničce.

Pokud nechcete rozšířit řady nás chovatelů čmeláků v laboratorních podmínkách /samozřejmě byste byl vítán/, pak by bylo správné samičku nakrmit roztokem cukru /pokud bude potravu přijímat/, nechat ji ohřát a vypustit za slunečného počasí do volné přírody, ponechat ji jejímu osudu. Pokud nebude ani po delší době schopna odletět, stejně by příští rok asi hnízdo nezaložila. Svědčilo by to o jejím špatném tělesném stavu. Pro případ, že byste se k zimnímu chovu čmeláků rozhodl, musím Vás upozornit, že se jedná o pracovně, časově i finančně /nákup cukru a včelích pylových rousků/  náročnou záležitost. Jaromír Čížek

Čmeláci se dokonale orientují v nadzemním prostoru i v zemních chodbičkách a chodbách hlodavců. V zemi v pevných trubkách "husího
krku" ještě lépe, je to bez zábran, odboček atd. Cestu trubkami si čmeláci spolehlivě značkují svými feromony, jež vylučují. Světlo či
tma tu v tomto případě nehrají žádnou roli. Účelná k přívodu do čmeláčího úlu vrchem či zemí  je délka "husího krku" 1 - 2 metry se
světlostí 1.5-3 cm.
Delší trubky by nebyly vždy vhodné při pátrání královny po hnízdní možnosti či při chovatelském zavedení královny do vstupního
otvoru s jeho následným dočasným  uzavřením. V mnohametrových trubkách by královna v obou případech často nedokráčela až k úlku, také proto, že by před sebou necítila hnízdní pach hlodavce. V uvedeném případě by ovšem bylo možno vložit královnu přes noc přímo do úlu s trochou cukerného roztoku, ráno pak otevřít vstup do "husího krku". Jestliže by přes noc nabízený hnízdní materiál přijala k založení hnízda, trubkou by z úlu bez problémů prošla, venkovní vchod by si zapomatovala, vrátila by se, a i dlouhou trubku feromony označila k
bezproblémové cestě pro sebe i potom pro první generaci dělnic. M. Stuchl

Má síťka s trubičkou ve svém středu a  2 drátěné mřížky uvnitř pasti nejsou ze stejného materiálu. To první je zhotoveno z kovové síťky
proti mouchám, to druhé z mnohem hmotnější drátěné mřížky, vystřižené ze síta řešeta, jež se na venkově používalo k čištění obilí. Mám za
to, že i dnes se vyrábějí obdobná síta pro různé technické účely. Lze však to dobře nahradit výstřižkem z kuchyňského cedníku nebo z kovové či plastové kropičky kropicí konve, do nichž se vyvrtá či ostrým průbojníkem prorazí co nejvíc otvůrků. Lze tak použít i odstřižek
měkčího plechu. Kovová síťka na mouchy ve funkci mřížek by se patrně dala do pasti připevnit také ocelovou pružinou či kruhem pružného ocelového drátu. M. Stuchl

Dobrý den,

chápu vaše rozladění. Zažil jsem je za tři minulá desetiletí mnohokrát. Při dnešním stavu naší přírody, úbytku čmeláků a vymírání jejích druhů, zároveň však setrvávání počtu jejich predátorů, je nutno označit za nezodpovědné jednání, jestliže někdo chová čmeláky bez ochranných prostředků. Samozřejmě v případě, že není o této možnosti informován. Pak se stává často chovatelem predátorů,
nikoliv čmeláků. Ochranných prostředků je dnes už nemálo, a účinných. Jsem rád, že chcete této možnosti využít. Ochranná klapka je velmi spolehlivý ochranný prvek, pouze však tehdy, je-li vyrobena a udržována podle návodu, zveřejněném na našem webu. Podle
loňských zkušeností se však zdá, že ochranná trubka bude ještě spolehlivější, ovšem jen pokud bude spojena s dalším ochranným technickým prostředkem, větracím otvorem - pastí.

Královny čm. hajního nepřijímají nabízené úly příliš rády, přestože jsou hodně příbuzné čm. zemním, kteří to činí dost ochotně. Přesto: deset nabídek bez  úspěchu, to je opravdu nezvyklé. Čm. zemní mu tu zvláštnost, že navštěvuje při zahnizďování více možností/údajně třeba až deset/, vybírá si, a vybere si něco definitivního až po více dnech. Vzhledem k druhovému příbuzenství by se něco  takového mohlo možná vyskytnout i u čm. hájového. Přesto bych nečekal a zkoušel osidlovat dál. Nemáte možnost volit jiné druhy? Třeba právě luční, skalní, rokytové, dokonce i rolní, byť ti posledně jmenovaní v přírodě sídlí většinou na povrchu. Mimochodem: měl jste úly hned na konci zimy otevřené pro samovolné osazení královnou?

Záleží také na "psychickém stavu" /rozuměj královny/, jejím klidu při osazování. Jestliže se královna osazuje třeba až čtvrt hodiny po
chycení, často ztratí svůj hledací, hnízdní pud /není tomu však vždy/. Nejlépe je královnu chytit v blízkosti úlu, a pak ji okamžitě nabízet úl při jejím maximálním klidu. Na jak dlouho při tomto aktu uzavíráte královnu v úlu? Někdy  se nemusí úl vůbec uzavírat, je to pak způsob přesně simulující přirozený hnízdící postup královny. Můžete zkusit i zavřít královnu do úlku na delší dobu,  případně i přes noc, otevřít pak vchod buď ještě za tmy nebo za světla ráno / v poslední variantě je nutné dát na dno úlku do mističky trochu roztoku cukru ve
vodě, v předchozích variantách to nemůže škodit/.

Mimochodem: Čím to krmíte čmeláky stěnou úlu? Pylem či pylovým těstíčkem? A proč? Kromě kalamitních případů /např. příval jarního sněhu/ nebo přírody třeba na Žitném ostrově /samé obilí, kukuřice/ není nutno čmeláčí rodiny vůbec krmit, vždy dají přednost přírodním zdrojům, jež většinou mají kolem sebe k dispozici.

Zdravím Vás, přeju trpělivost a především chovatelské úspěchy. Miroslav Stuchl

Jde o video sekce "Nepřátelé čmeláků a ochrana před nimi", kde z ochranné trubky vylétají a přilétají čerstvě se zrodivší královny čm. skalního. Jako součást pokusů, jak maximalizovat ochranu čmeláků především před hlavním ničitelem - zavíječem čmeláčím, jsem u vyústění některých ochranných trubek svých čmeláčích úlů umístil dvě tablety naftalínu. Dlouhodobé pokusy odradit zavíječe naftalínem od vniknutí do jinak nechráněného úlu přímo u česna /také třeba petrolejem atd. / byly naprosto neúspěšné; převládl pach čmeláčího hnízda z bezprostřední blízkosti, tedy ze vchodu do úlu. Avšak umístění naftalínu u vyústění ochranné trubky v její koncové části, kde je čmeláčí pach zcela potlačen igelitovým obalem, může odpudit náhodně tam zalétnuvší samičku zavíječe a nasměrovat ji do místa s čmeláčím pachem intenzívním, t. j k přední části ochranné trubky s průduchy a také k větracímu otvoru - pasti v úlu, kde škůdce případně zahyne.
Přilétajícím a odlétajícím čmelákům naftalín nevadí.
Teď prosíme o Vaši pomoc výzkumného účelu. Jistě si někteří z Vás u svých čmeláčích úlů zkonstruují  tuto ochrannou trubku spolu s větracím otvorem - pastí podle návodu sekce Menu "Ochrana před predátory a parazity čmeláků", kapitola 6 a 7. Jestliže budete mít některý svůj úl opatřen výše uvedenými ochrannými prostředky, sdělte nám laskavě po sezoně, zda jste tam měli zavíječe či nikoli a zda jste použili naftalín či ne. Děkujeme za cennou pomoc.
M. Stuchl

Domácí i zahraniční odborná literatura nikde neuvádí, že zavíječ čmeláčí by měl nějakého přirozeného predátora. Také mé třicetileté chovatelské zkušenosti potvrzují, že v čmeláčím hnízdě zavíječ čmeláčí, vnikne-li do čmeláčího úlu, svůj ničivý vývojový cyklus vždy dokončí bez napadení čímkoliv. Totéž zcela jistě platí pro čmeláčí rodiny, hnízdící v přírodě. Jediným přirozeným predátorem je patrně netopýr, který někdy  slupne v noci poletující samici či samečka zavíječe v podobě malého motýlka.
Tato skutečnost jen zvyšuje odpovědnost chovatelů čmeláků, aby dnes už dostupnými ochrannými prostředky alespoň omezovali zhoubné řádění zavíječe čmeláčího v čmeláčích hnízdech.
Miroslav Stuchl